Spontánní tanec

Spontánní tanec – je to základní technika.

Když člověk neumí spontánně tancovat, nemá příliš cenu dělat jiné techniky.

Při spontánním tanci je možné pozorovat:

–        Spontaneitu – jak spontánně člověk tancuje, jak je svobodný.

–        Uvolněnost – zdá má za sebou těžké stresové období , jestli je uvolněný, jestli je tělo uvolněné.

–        Vztah k sobě – jaký má vztah k sobě, jak se má nebo nemá rád.

–        Plynutí s rytmem – jak dokáže přijímat impulsy zvenčí.

–        Kolik má energie ve svém těle a zda zná její zdroj.

–        Míru sebekontroly – jak moc se kontroluje a hodnotí.

–        Schopnost si hrát – jakou má tvořivost.

–        Skrze něj báječně poznává své pocity a emoce, strach, vztek, lásku…

Známe perfektní diagnostickou otázku: Baví mě spontánně tancovat?

Co znamená, když mě to nebaví?

Jsem někde (tělo, mysl, emoce) v napětí. Myšlenkami jsem někde jinde. Mám podmínky (např. nebaví mě hudba, nelíbí prostor…)

Jsem příliš orientován na výkon – jak budu vypadat před druhými, jaké výsledky se tancem dostaví.

Při spontánním tanci je důležité především, jak tanec prožívám, jak mně baví, jak mohu být se sebou.

Spontánní tanec je symbolická technika.

Spontánní tanec = můj vztah = můj byznys= moje schopnost objevovat .